MLOKi

Jsi doma, tati?

Režisérka Alexandra Bolfová navazuje projektem _____tati na inscenaci SELF, která měla pod hlavičkou brněnské platformy CO.LABS (tehdy ještě BuranTeatr) online premiéru na jaře roku 2021. Zatímco v SELF Bolfová s ostatními členy inscenačního týmu ohledávala téma vztahových závislostí (volnou inspirací jí k tomu bylo dílo britské dramatičky Sarah Kane), v _____tati se, spolu s dramaturgem Markem Horoščákem, noří do problematiky nefunkčních rodinných vztahových vzorců mezi otci a syny.

Výsledný inscenační tvar vznikal skrze improvizační variování ústředního tématu herci Ondřejem Kolínem a Markem Kristiánem Hochmanem. S oběma Bolfová spolupracovala už v minulosti. Kolín účinkoval v její absolventské inscenaci hry Sarah Kane Faidřina láska (Studio Marta, 2019), Hochman ve zmíněném projektu SELF. Další pojítko s minulou tvorbou představuje v _____tati také autorka výpravy Eliška Drastíková, která pro SELF navrhovala kostýmy. Právě tyto návaznosti na předchozí spolupráce vytváří základ pro velmi koncentrovanou, sebevědomou inscenaci.

Ačkoli se napříč obrazy jisté motivy opakují, není možné a ani nutné z jednotlivých výstupů sestavit jasně interpretovatelný děj. Inscenace je skutečně jakousi studií výchozího tématu, ohledáváním jeho možných vyjádření. V jednom výstupu tak Kolín s Hochmanem ztvárňují otce a syna, který přichází se zoufalou a předem marnou prosbou o půjčku, jindy se z nich stávají bratři, co se nemohou shodnout na míře násilného chování otce v době jejich dětství. Někdy jsou postavami, které v toxickém vztahu zůstávají až do vysokého věku, v odlišném případě syn svého otce i zbytek rodiny zavrhl a odstěhoval se do Austrálie. Tyto a další varianty vztahového vzorce zprostředkují mimo jiné jako thriller, rapový song nebo komický trailer na akční film.

Vše se odehrává ve vybydleném třípokojovém bytě na adrese Bratislavská 181/1, tedy na dohled od nablýskaných budov Janáčkova i Mahenova divadla a zároveň na hranici „brněnského Bronxu“. Není zde jasně vymezené místo pro diváky. Ti se prostorem mohou (ale nemusí) volně pohybovat společně s hereckou akcí, zůstávat stát nebo si sedat na zem či na některou ze židlí, které tu jsou porůznu rozmístěny. Inscenátoři využívají faktu, že je každý pokoj vždy průchozí do dvou dalších a společně tak tvoří kruh. Několikrát proto některý z herců v průběhu situace odejde pryč jedněmi dveřmi a za pár vteřin už stojí ve druhých.

Velká míra fyzické blízkosti herců a diváků otevírá možnost intimního, v některých ohledech až filmového výrazu. Soustředěný projev obou herců naprosto přirozeně přechází mezi střídajícími se atmosférami a žánry, často i v průběhu jedné repliky. Tyto změny jsou přitom tak plynulé, že je snad ani není možné označit za střihy. Výsledkem jsou intenzivní pocity napětí a nejistoty, tolik vlastní nestabilním rodinným vztahům, o kterých se hraje.

Rychlost a přesnost, s jakou se Kolín s Hochmanem v teplákových soupravách značky Kappa bytem pohybují, vyvolává dojem určité nadpřirozenosti jejich přítomnosti. Ten je podpořen faktem, že inscenace není ve své podstatě imerzivní, z diváků se nestávají aktéři. Jako by byli pouze svědky zjevování přízraků bývalých obyvatel daného bytu. Pokud s nimi náhodou herci interagují (např. v situaci, kdy je chytají za ruku a převádí do jiné místnosti, kam zároveň přesunují většinu židlí), činí tak jaksi mimoděk, nedívají se jim do očí. Jejich koncentrace na konkrétní situace vede k tomu, že je publikum poměrně přirozeně prostorem následuje. Plynulosti a intuitivnosti přesunů dopomáhá také light design Barbory Sosnovcové, pracující s různými barvami a typy osvětlení. Sosnovcová sedí během představení spolu se zvukařem Richardem Podmelou na statické pozici u technického stolku, který se nachází v rohu místnosti nejvzdálenější od vchodových dveří. Mnohdy tak operují pouze na základě sluchového vjemu.

Inscenace _____tati vypovídá o aktuálním směřování tvorby Bolfové především z hlediska dramaturgie a procesuality. Zde, stejně jako v SELF nebo v projektu MEDEA_is_missing (platforma Averze, 2021) na začátku stojí určité téma k prozkoumání (v případě poslední jmenované je to problematika matek samoživitelek), více či méně opřené o konkrétní literární inspiraci. Na jeho výsledném divadelním vyjádření se pak zásadním způsobem podílí samotní herci, kteří jsou s Bolfovou spřízněni nejen tvůrčím naladěním, ale i generačně.


Text: kolektív
Réžia: Alexandra Bolfová
Dramaturgia: Marek Horoščák
Scénografia, kostýmy, grafika: Eliška Drastíková
Hudba: Martin Konvička
Svetelný dizajn: Barbora Sosnovcová
Účinkujú: Ondřej Kolín, Mark Kristián Hochman
Produkcia: Klaudia Klembarová
Asistentka produkcie: Andrea Puchalíková
Technical manager: Tereza Papáčková
Zvuk: Richard Podmela
Foto: gorilla ex machina
Technické zabezpečenie: Vojtěch Koláček, Jan Trpák, Jan Szép, Jiří Zach, Jaroslav Ryška

Premiéra: 23. duben 2022


Iva Heribanová

Študentka Katedry divadelných štúdií a Katedry anglistiky a amerikanistiky FF MU. Venuje sa reflexii predovšetkým činoherného, ale i pohybového divadla.