MLOKi

Hmatatelná chamtivost

Desítky černých pingpongových míčků leží na bílém baletizolu. Některé v hustších shlucích jako pomyslné hvězdokupy v několika kuželech světla, většina rozprostřená dále od sebe v šeru. Mezi nimi je schoulená tanečnice – blíže neidentifikovatelný tvor od hlavy k patě zahalený do vrstev béžového oděvu. Jakmile se stvoření dotkne proud světla, ožívá. Zatím je slabé, hýbe se jen pomalu. Má ale jasný cíl: pohltit, co se dá.

Uskupení Alica Minar & col. se v projektu DEVOURER (tedy hltoun nebo požírač) inspirovalo principy klaunské postavy a teorií černých děr. Stejně jako do sebe černá díra neúprosně pohltí vše, co se dostane na její horizont událostí, tak i tvor Devourer (Alica Minar) „požírá“, cokoli mu přijde do cesty. Jeho hlad ale není možné definitivně uspokojit. Čím víc toho má v sobě, čím se stává silnějším a nabývá konkrétnějších obrysů, tím je nenasytnější. Postava požírače je tak výstižným ztělesněním chamtivosti.

Téma černých děr je verbalizováno hned na začátku performance. Současně s rozsvícením teplého reflektoru, který z pravého zadního rohu diagonálně protne scénu a osvítí ležící Minar, zaznívá z nahrávky její hlas. V angličtině (při brněnské repríze v Co.Labs se na zadní stěnu promítaly české titulky) popisuje vznik černé díry procesem gravitačního kolapsu. Promluva je tichá, jednotlivá slova se protahují, zpomalují – tak, jako se v okolí černé díry zpomaluje čas. Obdobně jsou pohyby tanečnice vláčné, jen pozvolna protahuje své končetiny a trvá poměrně dlouho, než se více napřímí. Jakýmkoli větším pohybem naráží do míčků, které se v řetězových vlnách rozbíhají do všech stran. Jejich kutálení, snímané čidly pod baletizolem, se zároveň propisuje do hudebního podkresu. Zvuk je dvěma reproduktory po stranách jeviště přenášen stereo, vzniká tedy trojrozměrný akustický prostor.

Béžový kostým je výtvarnicí Claudií Besuch navržen tak, aby do něj bylo možné „pohlcovat“ černé míčky. Na spodní vrstvě legín a mikiny se stojáčkem má tak Minar ještě i trikot z elastické látky s několika tylovými kapsami. V průběhu performance zastrkává míčky zejména do těchto kapes, ale i pod mikinu a nohavice. S rostoucím počtem pohlcených míčků se zrychlují pohyby tanečnice a tvor jí ztvárněný zároveň získává konkrétnější obrysy. Zpočátku má na hlavě silonovou kuklu a svůj obličej od diváků odvrací. Natáčí se zády nebo si dává před hlavu víko černé krabice na klobouky, u níž na začátku performance ležela. Později z krabice vytáhne černou paruku a také několik látkových „chapadel“, která v sobě mají množství míčků, ale i dostatek prostoru na další. Paruku si dává na hlavu, chapadla různě obmotává kolem těla i hlavy. Strkání dalších míčků do chapadel doprovází Minar zvuky mlaskání a srkání (nejen jimi později nonverbálně nutí diváky z první řady, aby jí pomohli s pohlcováním míčků, co se k nim dokutálely). Mlaskavé ozvěny se objevují také v hudebním podkresu a podobně jako ASMR nahrávka mohou působit slast nebo i znepokojení.

V projevu tanečnice se opakovaně vrací moment vyčerpání, přehlcení po maximální možnou mez. Po chvíli sbírání sil ale požírání vždy pokračuje s nově nabytou energií. Když už zbývá míčků jen málo, přichází na řadu vzduch. Minar stojí na místě, pruží v kolenou a pažemi v obloucích krouží kolem těla, jako by jimi vzduch nabírala a posouvala blíže k ústům. Její pohyby nabývají na intenzitě, doprovází je zvuky těžkého dýchání v hudebním podkresu a dynamické změny světla (na levé straně jeviště jsou čtyři ležící žluté reflektory, na pravé čtyři bílé na stojanech). Ačkoli jí není vidět do obličeje, svým tělesným projevem dává jasně pocítit únavu, přesycení, nemožnost se ještě více nadechnout. Posléze klesá k zemi a kuklu si stahuje – Devourer získává tvář.

Nyní Minar už naživo pokračuje tam, kde se v nahrávce výklad o gravitačním kolapsu přerušil. Hlasem i pohybem se opět vrací k počátečnímu efektu zpomalování, prodlužování, zvláčňování. Když ale dojde k explicitnímu pojmenování konečného stádia procesu jako černé díry, dojde ke kontrastnímu střihu. Celý sál zalije bílé světlo, shora spadne sprcha dalších černých míčků, tanečnice nadšeně výská a pobíhá v kruzích kolem diváků. Otevírá druhou kloboukovou krabici, která dosud ležela na levém reproduktoru, a vytahuje z ní bílé tenisky a dva černé fukary na listí. S jejich pomocí míčky nahání na jednu hromadu do zadní části scény, fouká si vzduch do úst, až se jí roztahují rty a odhalují zuby. Její počínání je najednou odkrytě komické, nesmyslné. V plném světle nepůsobí požírání plastových míčků děsivě, ale absurdně.

Jako celek vyniká DEVOURER skvělým temporytmem. Choreografie, zvuk a světlo utváří pevnou strukturu, v níž dochází k překvapivým, a přesto naprosto plynulým změnám atmosféry. Nikdy nenastane moment vyčerpání jevištní akce, který by vedl k nudě. Právě naopak. DEVOURER drží pozornost a baví od začátku do konce.

Odborné korektúry: Katarína K. Cvečková
Jazykové korektúry: Martina Ulmanová


Choreografia a interpretácia: Alica Minar
Hudba: Etienne Haan
Svetelný dizajn: Raquel Rosildete
Dramaturgia: Lenka Vořechovská
Text: Katarína Bakošová
Scénografia a kostým: Claudia Besuch
Kostýmová spolupráca: Hana Brandejs, Sabryna Nitihardjo
Choreografická asistencia: Evgenia Chetvertkova, Tereza Sikorová
Produkcia: Alica Minar & col. z.s. & rawtrip GbR

Premiéra: 24. máj 2022


Iva Heribanová

Študentka Katedry divadelných štúdií a Katedry anglistiky a amerikanistiky FF MU. Venuje sa reflexii predovšetkým činoherného, ale i pohybového divadla.

Ďalšie od autora