MLOKi

Meze digitálního zážitku

Živá akce, videozáznam a videoart jsou tři různé formáty, které nejsou navzájem plně zastupitelné. Existují typy performancí, které nepotřebují přímého diváka: v takovém případě hraje dokumentace (ať už foto nebo video) s postprodukcí kruciální roli, protože spolukonstituuje samotné dílo a jeho diváckou recepci. To však není případ Masážneho salónu Eva. Koncepce performance Evy Priečkové je založena na přímém zapojení diváka, který si v rámci galerijního prostoru měl vychutnat více či méně obskurní masážní terapii. Díky restrikcím se oproti původnímu záměru stal experimentálním cílovým objektem personál Schaubmarova mlýna a výsledným médiem video, které je něco mezi videozáznamem „terapie“ a videoartem. Na záznam je příliš dobře natočené a postprodukčně zpracované, jako čisté video ale dle mého názoru nefunguje.

Je mi jasné, že umělkyně vycházela z možností daných aktuální situací. Co mi jasné není, je to, proč zvolila formát bezdotykové terapie ASMR (Autonomous sensory meridian response) a zároveň se své spoluperformerky/klientky dotýkala. ASMR koncept pak pro mě pozbýval smyslu: mohla se jí evidentně dotýkat po celou dobu, onen ne-dotek nebyl důsledkem restrikcí. U mladé generace umělců je ASMR velmi oblíbeným (až trendy) prostředkem, obvykle jde spíše jen o formální napodobení principu, jehož výsledkem jsou (většinou zajímavé) noisové zvukové efekty. U Priečkové tomu mohlo být jinak, avšak ve zvoleném formátu prezentace tento potenciál zanikl.

Na druhou stranu je nutné říct, že naživo by performance pravděpodobně fungovala velmi dobře. Divák či spoluaktér by vše mohl zažít „doopravdy“: být neobvyklé situaci v galerii, vytáhnout si tarotovou kartu, nechat na sebe působit jednoduchou instalaci, zvuky, občasné dotyky. Záznam fungoval spíše jako ukázání možnosti „co by mohlo být, kdyby to bylo možné.“ Použité artefakty, vizuální řešení instalace či konkrétní praktiky jsou dle mého názoru do značné míry vedlejší, důležitý je v případě podobných performancí přímý prožitek, a ten zde chyběl. To, že je daný koncept funkční a životaschopný, tvrdím s jistotou díky tomu, že stejný nápad použila Hana Magdoňová před dvěma lety v rámci akce ateliéru Tělového designu na brněnské FaVU a opečovat jsem se nechala (po troše přemlouvání) dokonce dvakrát. To, že se taková věc měla dít přímo v SNG, je jedině dobře. Doufám a věřím, že SNG dá podobným projektům zelenou i v budoucnu, galerijní prostor oživují a propůjčují mu další (nejen reakční) úroveň.

Některým akcím covid pomohl, získaly díky zábranám a komplikacím další rozměr, staly se mnohovrstevnatějšími. Bohužel to neplatí pro Masážny salón Eva, který digitalizací více ztratil, než získal. Dokážu si představit, že by video mohlo fungovat lépe v případě, že by bylo v galerii doplněno kvalitními stereosluchátky, díky kterým by divák mohl ASMR terapii skutečně prožít. Při online sledování jsem se nemohla ubránit dojmu, že mi chybí to nejdůležitější: napojení a přímá zkušenost.


Koncept a réžia: Eva Priečková
Účinkujú:  Eva Priečková, Nikola Čemanová
Video: Jakub Šteinecker

Sound design: Vahe Grigorjan
Produkcia:  SNG / Schaubmarov mlyn

Premiéra (online): 15. máj 2021